Je léto srpen 2015, dovolená s rodinou v Chorvatsku, nádherné moře, pohoda a za zády pohoří Biokovo a hora Sv. Iliji (1642 m.n.m.)
Ubytovaní jsme v Baška Vodě a při pohledu z naší terasy
To láká vyběhnout, uznejte sami.
Jen je mi jasné, že to bude na úkor rodiny, že když se tam vydám, tak mě chvilku neuvidí. Rodinu mám, ale báječnou, tak si na jedno dopoledne vyjednám volno a může se vyrazit. Nejdříve je potřeba bojová příprava, sedám k internetu a hledám informace, nakonec nalézám záznam, jak kdosi šel na horu Sv. Iliji, z blízké vesnice Topići a skončil v Basti a čtu, jak mu to zabralo celý den a jak byl z toho hotový.
Mapka v Topići |
- je to do kopce (to vidím)
- je to daleko (to se mi nezdá)
- není tam voda (postarám se)
- jsou tam hadi (dám si pozor)
- slunce ve vyšších nadmořských výškách rychleji připaluje (vezmu si krém, který nepoužiji)
- cesta je značená tak, aby procvičila dovednosti indiánského stopaře (na to se těším)
- a mělo by se chodit jen s průvodcem (jó jó já vím).
Topići |
Značení a kamenná pole |
Při návratu dolů také potkávám starší manželský pár jak stoupá vzhůru a hledá cestu, a tak se rukama nohama snažím vysvětlovat kudy vede cesta až se z nich vyklubou Češi, no bodeť, kdo jiný by se v létě na slunci potuloval v horách Biokova. Kromě značení cesty stačíme probrat další nebezpečí – hady, oni prý viděli hady dva (už je mi jasné, proč mají v rukách dlouhé dřevěné hole), já neviděl ani jedno a tak doufám, že kdyby se tak stalo, že budu rychlý. Čím více jsem dole, tím je větší horko, v Topići namáčím tričko a pokračuji dál.
Nakonec to bylo 6,5 km nahoru a přiměřeně stejně i dolů (plus mínus 500m, podle toho jak se mi dařilo hledat a nacházet cestu). Celé to trvalo 5,5 hodiny a podle GPS v tom bylo 3,5h pohybu. Na tom je pěkně vidět, jak horská turistika může být náročná, můj odhad je, že ty dvě hodiny navíc dělá tak 40 min. kochání a focení, 40 min. občerstvování a 40 min hledání cesty.
Ale ty pohledy, kdy z 1600m koukáte na noře, ty byly úžasné, ty stály za to.
hřeben Biokova |