Rekapitulace 2016

Malá statistika

227 běhů (+1) ... byl přestupný rok

510 hodin (+8 h) ... běhal jsem nějak pomaleji

4141 km (-70 km)

95k výškových metrů (+12k) zařadil jsem víc kopců

Pražská 100

Pražská stovka

09.12.2017 - 11.12.2017

zapsáno s velikým zpožděním (03/2017)

Co napsat, takhle po čase, navíc to podstatné už napsali H12 a TB.

Tak snad jen pár dojmů

-Krásná a dobře připravená akce. Díky Olafe a všichni kdo mu pomáháte.

-Krásné proběhnutí s kamarády (Karel, Honza, Petr, Pavel), díky moc kamarádi, dáváte tomu krásný druhý rozměr a za to vám děkuji.

-Trasa byla nejdříve pohoda a jak se blížila ku Praze, tak přitvrzovala, ale vlastně se mi moc líbila.

-Zase jako na Loučení jsem neměl hůlky, což byla chyba, zase jsem to řešil klackama, musím si nějaké hole koupit.

-Druhá noc a spánkový dluh, zase ohromný boj, budu muset vymyslet nějaké řešení

Pavlovo video

Sám jsem nefotil, tak tady je pár fotek z FB

Výsledek:

Loučení

Loučení

25.11.2016 - 26.11.206

zapsáno s velikým zpožděním (03/2017)

Příprava - Boj s časem

Na loučení jsem se moc těšil, v práci velký chaos a veliký projekt před odevzdáním.

Chvílemi si nejsem jistý, zda časově stihnu obě etapy.

Nakonec to stíhám, ale čtvrtek je tedy zajímavý ráno vstávám brzo, jedu za zákazníkem cca 150km abych tam byl v 9:00, celý den pak buším do klávesnice a snažím se dotáhnout projekt do konce , pozdě večer odjíždím do Prahy, stíhám poslední vlak do Ústí, po půlnoci jsem na místě, v tělocvičně na 3 hodinky trocha spánku a hurá na start.

1. etapa - nádhera

Potkávám Karla a Pavla a skoro celou první etapu běžíme spolu.

Bojuji se spánkovým dluhem, ale vlastně to jde, nic co by nešlo zvládnout.

Trasa je náročná a místy až krutá. V podstatě se mi moc líbí, ale jak je u Olafa zvykem, brblat se musí alespoň aby se zachovalo dekórum. Některé pasáže (kolmo na vrstevnice v  neschůdném terénu) bych raději vynechával, hlavně když se zrovna poctivé škrábu se nahoru. Hůlky opravdu chybí, budu si je muset už opravdu koupit. Řeším to klackma, funguje to a říkám si všechno jde. V cíli jsme všichni tři relativně brzo za 8:37 na 23. místě. Stihneme jídlo v obchodním centru a něco jako pokus o spánek.

Pár fotek

2. etapa - boj se spánkem

Do druhé etapy se startuje večer, tak takový spánkový dluh jsem ještě dlouho neměl. Zase startuji s Karlem a Pavlem, ale usínám za chůze, nejsem schopen držet tempo, nechávám je jít. Z noci je najednou utrpení a spánek se snaží zvítězit, držím se ale je to na hraně únosnosti. Mysl je zlomená poprvé myslím na to, že to vzdám. Ráno mě svítání zastihne pod Milešovkou a najednou to zase jde, běžím, jásám, jsem zpět, svět je krásný. Za chvíli dohoním Karla na Pařez zase musím najít dva klacky místo holí. Za pár dalších hodin se dotáhneme na Milešovce  i na Pavla. Na Lovoši ale Pavla zase ztratíme díky mojí navigační chybě a s Karlem si trochu zajdeme. Trasa je jako včera, krásná a náročná. Když padne tma, tak se nějak zlomím podruhé, V hlavě pořád myslím, že musím v pondělí fungovat, že se odevzdává ten velký projekt. Karel je taky nějak zlomený a tak se po chvíli navzájem přesvědčíme, že to zabalíme. Vlakem jedeme do Ústí a já ještě stihnu i poslední vlak do Prahy.

Pár fotek

Nádherné Pavlovo video.

Závěr

Moc se mi to líbilo, děkuji moc organizátorům za skvělou akci. Všechno klapalo jak mělo, není co vytknout. Jasně trasa byla těžká, takže brblání na ty těžké úseky, to už je takový standard. Počasí bylo krásné a výhledy byly dech-beroucí.

Musím si koupit hůlky!

Musím se na takovéto akce pořádně vyspat!

Tělo bylo OK, ale hlava se bála a přesvědčila sama sebe, že bude lepší nedokončit závod a v práci být OK. 

Děkuji dobrým kamarádům  Pavlovi a Karlovi za skvělou společnost, je to radost s vámi běhat! Pavlovi nutno také pogratulovat, protože on dokončil obě etapy.

Pradědova stovka

Všechno se zase krásně sešlo a vyšel z toho zase naprosto krásný víkend, kdy jsem si užil fantastický závod, úžasnou trať a nádherné počasí.

výhled z Medvědího kamene

Pradědovu stovku jsem chtěl běžet již dříve, ale termínově se to tlouklo se Šutrem. Letos už v plánech došlo i na Praděda a ještě, že tak, údajně to byl poslední ročník. Škoda. Trať je úžasná a organizace příkladná. Ten závod bude chybět.

Praděd v dáli

V pátek vyrážím vlakem do Zábřehu a pak pokračuji náhradní autobusovou dopravou do Jeseníku. Indiáni vytrhali koleje a údajně toto provizórium už trvá neskutečně dlouho. Ovšem, vše je k něčemu dobré, protože cesta autobusem byl velký zážitek. Paní průvodčí je bodrá žena a svým vtipným a milým přístupem rozesměje mnohokrát celý autobus. Myslím, že každému přidala minimálně 5 minut života.  Angličané tomu říkají smalltalk a má to opravdu něco do sebe. Při jednom přestupování, kdy se vyvažuje zatížení tří autobusů se "ztratí" pětiletý kluk, který sám přestoupil z jednoho autobusu do druhého, paní to vtipně komentuje s tím, že je ještě malý a že rodičům se prchá až v 18, nato se hned přihlásí mladý cestující , že jemu už jako 18 je, a zda může tedy prchat. No a v podobném duchu to šlo až do Jeseníku. Tam jsem si na náměstí dal večeři a hned jsem zažil úžasný další minirozhovor s postaší servírkou a kuchařkou Maruškou. Hned jsem tedy v obraze, zda rostou houby, kolik borůvek očesali poláci a co je nového ve městě :) Do České Vsi, kde je ubytování v tělocvičně a registrace pak už dojdu necelé 4km pěšky. V tělocvičně je už docela plno a jak pověst slibovala je tam i naražené pivo. Potkávám Janu G. a tak si 3x společně myslíme na pivo. Povídáme o všem možném, hlavně ale o běhání, a také o tom, zda bude letos POP, škoda že tam nebyl Martin VP aby mohl dát přesnější informace, ale skotačil v Tatrách a kotník ho prý limituje v junáckém povyražení v Jeseníkách.  Po třech pivech spím jako miminko, věci na závod neřeším, ráno bude na přípravu času dost.

Ráno v tělocvičně

 Ráno rychle vstát, zabalit, nasnídat a rovnou na letmý start, žádné zdržování. Pravda tkaničky si zavazuji až po startu, ale co, podle mne vše dobře načasováno. Ještě je tma a tak přijde ke slovu i čelovka. Brzo ovšem je tu den a s ním je i vidět úžasná krajina. Jedno krásné panorama střídá druhé.

Hraničník

Trasa opravdu stojí za to
Česká Ves - Krajník - Studniční vrch - Sedlo Na Pomezí - Lví hora - Smrk - Ramzová - Šerák - Keprník - Vozka - Červená hora - Červenohorské sedlo - Švýcárna - Praděd - Ovčárna - Ztracené kameny - sedlo Skřítek - Rabštejn - Kamenec - Libina - Bradlo - Rohle - Bílý kámen - Trlina - Lesnice - Postřelmov
cca 120km a 4800m převýšení

Ztracené kameny

Během závodu, bylo dostatek občersvovaček, výborně zásobených a tak v hospodách dávám klasický trojboj polévka - pivo - kofola, když je občersvovačka z auta dávám chleba ze sádlem - pivo - kola.
Celý den je pořád na co koukat. Okolo Praděda je trochu nával turistů, ale hned jsme pryč. Výborné setkání je na Jelení studánce, kde si dva manželské páry přišli udělat kávu. Normálně malé zjevení, mají džezvu, plynový vařič a pozor porcelánové šálky. Krásně si užívají slunečný den a fandí a ještě nás stačily poučit o tom, že je den kávy. No to prostě miluji, když vidím, jak někteří lidé umí hezky užívat malé radosti života. Někde za Šerákem cca na 38km jsem sladil tempo s Markem z Ostravy a nakonec jsme to dotáhli spolu až do cíle. Hezky jsme si popovídali a bylo to moc fajn.

soumrak na Rabštejně

Když jsme na Rabštejně akorát se smráká a padá noc a vytahujeme čelovky. Do cíle je ještě 40km a trasa nás opravdu nešetří. Skály, kameny prolejzky všeho druhu, je to spousta těžkých úseků, ale jsou krásné. Nechybí ani cesta skrz ohradu s ohradníkem pod proudem a nápisem "pozor býk" Znejistím jen na chvíli, ale když se má jít po zelené, tak se jde po zelené. :)

Marek a žebřík na Rabštejně

 V cíli jsme chvíli před třetí ráno za 20:52 na děleném 25. a 26. místě. Mám zaplacenou večeři, ale nějak není chuť a tak se  jen vysprchuji a jdu spát. Ráno mám pak hlad, že bych polykal hřebíky. Naproti škole je večerka, ve které ráno koupím čerstvé pečivo a kávu, posnídám na lavičce a pak pěšky dojdu cca 5km do Zábřehu na vlak. Začátek je trochu krušnější, puchýře o sobě dávají znát, ale kupodivu se to dá rozchodit.

Závod a organizátory moc chválím. Moc všem děkuji bylo to nádherně strávený čas plný milých lidí a závod je opravdu super. Pokud bych se mohl přimluvit, tak bych ho nerušil.

web závodu
některé fotky jsem si vypůjčil na FB od Jiřího Hofmana, mimochodem to je borce, který má na kontě už více jak 800 stovek

Trans Tatras 2016

pohled z Kopského sedla

Vše krásně zaznamenali už H12 zde a MVP zde, tzn je těžké ještě něco dodat, tak snad se nebudete zlobit, že něco zopakuji.

Plán přeběhnout Tatry přinesli bratranci Veverkové do hospody před během "Sněžka - Oldřichov" v listopadu 2015. Jen co to v hospodě padlo, hned to bylo odsouhlaseno a zhruba naplánováno na jaro 2016. Když v dubnu napadl v Tatrách sníh, tak jsme to přeplavovali na nejbližší možný termín, tedy na září. Za ten skoro rok proletělo nespočet emailů a já se těšil ... no jako malý kluk.

Zelené pleso

odtok ze Zeleného plesa

Černý štít a Zelené pleso

Konečně jsem se dočkal, v pátek odjíždíme pozdě večer, tak jsem se stihl po práci ještě na otočku zastavit doma. Na nádraží běžím, to se rozumí. Dávám si trochu rezervu, abych stihl nakoupit pivo a aby propocené triko trochu oschlo. Do čistého trika se do vlaku se ale nepřevlékám, neb si ho šetřím na cestu zpět a tohle je propocené jen trochu, neb na nádraží je to jen kousek. Běžím nalehko, a jak to Honza nazval, takzvaně na skauta, vše si nesu s sebou. Na na nádraží potkávám VS, který jede jen s "igelitovým" pytlem a hravě mne co objemu trumfuje v úspornosti. Než bys řekl švec, jsme všichni. Než dojdeme k vlaku a nastoupíme, padne první pivo. V kupé následuje překvapení VS a jeho mapa.

Mapa ve velikosti kupé

Mapa má obrovský úspěch, Pavel ji chce vyhodit, ale všem ostatním je líto něco tak pěkného vyhazovat.
Než se uložíme ke spánku padne ještě 2. a 3. pivo. Od Jančury dostaneme kávu a vodu a dokoupíme nějaký ten koláček. VS dostává kávy dvě, neb první si vylil do klína, říká, že je velmi horká, ale na funkci rostlináře to prý nebude mít vliv :) Vlak stojí asi 40 min v Hostivaři, na trati před námi je nehoda. Smazává se tak rezerva na přestup na autobus v Popradu. V noci probíhá boj s průvanem a s leností. Místo toho, abych hrál v noci sokoban v malých prostorách, slezl a našel si v batohu šátek, tak raději přetahuji prostěradlo přes hlavu. Budíme se trochu dříve v klidu si vychutnáme raní kávu a kroasán. Když vystoupíme v Popradu zbývají čtyři minuty do odjezdu autobusu a zazní už pověstné "čtyři minuty do kontaktu". Vynecháváme běžeckou abecedu a běžíme na autobus a  bereme to hnedka zprudka, hledáme nástupiště č.5, doběhneme, nastoupíme, sedneme a autobus se rozjede. H12 nám říká, že jsme vyhráli, protože nás jen o fous nepoblil. :) Rychle se ale zotavuje a za chvíli už je jako rybička.

Počasí nám přeje

Ve Ždiaru vystoupíme, na lavičce se upravíme, přelijeme vody, vypijeme startovní pivo, dojíme co se do batohů nevejde, zbavíme se igelitek a teprve teď vypadáme jako sportovci. Doteď  s těmi igelitkami, bych nás totiž tipoval spíš na stavební dělníky. V tom zazní "mapa, já zapomněl v autobuse mapu". "to nám to pěkně začíná"  :) No a teď nás Veverkové mohou vodit za nos. Jsem v Tatrách poprvé a místopisné názvy jsem si z Hlaváčka opravdu nezapamatoval. Teď mohou ukázat na libovolný kopec a nazvat ho libovolným jménem a nemáme je jak zkontrolovat. Chlapci ale jako dobří skauti nelžou a naštěstí si většinou vystačí sami.
"tamhleto je ten ..."
"né, ten je támhle, tohle je ..."
"jasně, a tohle je pak ..."
Já i Honza přikyvujeme a jsme rádi, protože takto se i přiučíme, jak se který kopec či hora pozná.

a támhle, to je ...

V Monkově dolině potkáváme lesáky, všechny nás v tu chvíli napadne stejná myšlenka. Osvětový pracovník o bezpečnosti práce sem ještě nedorazil a EU normy sem do hor nedosahují. Dělníci nemají jedinou ochranou pomůcku. Přilba? štít? brýle? špunty do uší? sluchátka? rukavice? pevná obuv? na to zapomeň sandály, montérky a motorová pila, co víc bys přeci potřeboval.

Velké Biele pleso

Cestou do Kopského sedla poprvé potkáváme kamzíky, Pavel vypráví jak je vždy fotil a jak se pak divil, proč fotil tu rezavou trávu. Jsem na tom úplně stejně, hned co vidím kamzíka, tak ho fotím a doma, když koukám  na fotky, tak se divím, že je tam opravdu jen ta rezavá tráva. :)

jen dokumentačně, tady jsou ti kamzíci, tada na fotce rezavá tráva :)

Jéé první řetězy, jásám a  aranžuji foto, poprvé se ozývá termín "louka s řetězy" Pavel krotí moje nadšení a říká, že budou lepší. Martin nic neříká a jen se usmívá, Honza prosí aby řetězy byly rozumné.

Louka s řetězy do Kopského sedla

Když o pár hodin později dorazíme na první "rozumné řetězy", tak to chválím a říkám, že je to dobře, že tu jsou, nato oba Veverkové shodně říkají:
"Já těm řetězům nevěřím, kdo ví jak jsou přidělané, já se jich raději nechytám."
Přiznám se, že mne to trochu znejistí a pokouším se tedy řetězů nedržet.

řetězy pro babku s nůší cestu na Svišťovku (na fotce dokumentačně H12)

 Ty řetězy pak měli krásně gradující tendenci.
- na Kopské sedlo, to opravdu byla jen louka s řetězy
- na Svišťovku, to bylo pro babku s nůší
- na Priečné sedlo, to byly rozumné řetězy
- na Prielomu, to bylo pro mne "hustý" pro VS "takové vzdušné"

V Priečném sedle se zastavil "autobus s maďarskými turisty" už z dálky je vidět jak to tam stojí. VS říká "klid to půjde obejít" když dorazíme blíže, tak nevím jak to chce obejít, když všichni ti maďarští turisté visí na těch řetězech? Někteří se bojí, někteří se fotí, někteří radí, ale všichni teda rozhodně stojí.

ucpané Priečné sedlo

VS bez zaváhání volí trasu okolo. Následuji ho a mám co dělat abych mu stačil. Mám pocit, že lezeme jako úplní spidermani okolo stojícího davu. Občas se ozve obdivná otázka "Vy jsme vyrůstali s kamzíky?" chci odpovědět, že jen mám dobrého předlezce, ale plíce nestíhají, tak raději šetřím dech. V tom se Pavel zastavuje, že potřebuje vydýchat, nedá mi to a přisadím si "nejsme na výletě, nezdržuj" no to jsem neměl dělat, VS nasadí opravdovou rychlost a zmizí přede mnou. V sedle se pak uvelebím kousek mimo cestu a pozoruji jak je tam krásně a fotím.

MVP obchází zácpu na Priečném sedle

V Prielomu už jsme skoro sami, ale obtížnost přitvrdila. Přiznávám, že se tady dost bojím. Vzdušnější cestu po skobách odmítám a řetězů se držím co to jde, bez nich bych to asi ani nedal. Doufám a věřím, že jsou dobře přidělané.

Prielom, skoby a "vzdušná cesta", tady jsem se tedy bál.

VS leze nahoru a dolů mimo řetězy  a mimo hlavní cestu a radí mě i Honzovi. Fotím, až když už je po všem. Honza na okamžik úplně ztichl a vůbec nemluví a ani nic nekomentuje ve tváři má hluboké soustředění. Musím před ním smeknout, protože zase dokázal posunout sama sebe o ohromný kus za práh komfortnosti a postavit se vlastním slabostem. Navíc to už bylo k večeru a VS do té doby stačil na navození atmosféry vyprávět asi tucet historek s "smrtícím" koncem. Nakonec jsme pochopili, že všechny ty historky jsou vlastně s dobrým koncem, protože ta smrt vyšla na někoho jiného. Je to svým způsobem horolezecký pohled na svět. Nic proti němu, ale jak má člověk lézt po řetězech, když před tím slyšel historky, které by nevymyslel žádný filmový scénárista. :)

Sanatorium už něco pamatuje

Na Zbojnické chatě se diví, kam tak pozdě vyrážíme a zrazují nás "chlapci neblázněte, to je celodenní túra" ale jak řekl VS, zvládáme ji za 3h. První den mi garmin celkem naměřil 47km za 12h a 12min, ale určitě to bylo méně. Měl jsem trochu rozpaky, zda to kvalifikovat jako běh, když uběhnutá vzdálenost byla cca jen 14km. Každopádně jsme se pohybovali velmi svižně. V penzionu doktora Guhra, kde jsme byli ubytováni, jsem si přepral triko a v neděli jsem tak mohl zase běžet v klubovém dresu.

magistrála

Batizovské pleso

Neděle už byla klidnější, kratší, běhatelnější. Užili jsme si krásný seběh k Popradskému plesu i běh Koprovskou dolinou. I výstup k Hincovu plesu byl naprosto úchvatný. Počasí opět přálo a historky zase nebraly konce. VS ukazuje žlaby co prý sjel, bohužel prý se tam vejde sotva jedna lyže o místu na nějaké obloučky nemůže být ani řeč, no chápete to? :) O tom, že je to v neděli bylo běhatelné, ostatně svědčí průměrná rychlost cca 4 km/h :)

Ostrva a dole Popradské pleso

V Podbanké pak děláme trochu ostudu, když se na recepci pětihvězdičkového hotelu vyzvedáváme balík s čistým oblečením pro VS a MVP a ptáme se při té příležitosti kudy nejblíž k řece, že se chceme umýt. Slečna na recepci nejdříve nechápala, ale raději jsme zmizeli rychleji, než jí to stačilo dojít. :) Koupel stála za to, tedy jak bylo řečeno, byla "řezavě svěží" až moje achilovky trochu zaprotestovaly a chtěly upadnout, ale byl jsem milostiv a trápil jsem je jen po nejkratší nutnou chvíli o ostatních partiích raději ani nemluvím. :)

Nad Žabím potokom

Velké Hincovo pleso

na Koprovské sedlo

Koprovská dolina

Byl to naprosto nádherný víkend, uprostřed nádherných hor a ve společnosti báječných kamarádů. Moc všem děkuji, vydařilo se to po všech stránkách. Energie z takové akce mi vystačí na dlouho a vždy, když se k této akci ve vzpomínkách vrátím, mne naplní radostí. Moc děkuji oběma Veverkům za organizaci a průvodcovské služby. Moc děkuji za fotografie a za sdílené zážitky všem.

Bělá - naše koupelna

 Trasa 1. den
---------------------
Ždiar (875) (snídaně, PIVO, chleba)
Monkova dolina
Kopské sedlo (1750)
Velké Biele pleso
Chata pri Zeleném plese (PIVO)
Velká Svišťovka (2038)
Skalnaté pleso (1750)(PIVO, Kofola, chleba)
Zámkovského chata (1480)
Téryho chata (2000)(PIVO, polévka)
Priečné sedlo (2352)
Zbojnická chata (1975)(PIVO, Kofola)
sedlo Prielom (2288)
sedlo Polský hrebeň (2125)
Dlhé pleso
Velké pleso
Sliezky dom (1675)
Tatranská Polianka (1000)(PIVO, jídlo, PIVO)
Celkem 47km za 12:12, průměr 3,8 km/h, nastoupáno 3014 m

Trasa 2. den
---------------------
Tatranská Polianka (1000) (snídaně, chleba, čaj)
Na Velickom moste (1315)
Pod Suchým vrchom (1700)
Batizovské pleso (1875)
Ostrva (1975)
Popradské pleso (1500) (PIVO, Kofola, polévka, PIVO, palačinka)
Nad Žabím potokom
Velké Hincovo pleso (1950)
Vyšné Koprovské sedlo (2150)
Koprovská dolina
Podbanské (950) (PIVO, Kofola, PIVO, polévka, jídlo, štrůdl, čaj)
Celkem 37km za 8:45, průměr 4,2 km/h, nastoupáno 1863 m