Trans Tatras 2016

pohled z Kopského sedla

Vše krásně zaznamenali už H12 zde a MVP zde, tzn je těžké ještě něco dodat, tak snad se nebudete zlobit, že něco zopakuji.

Plán přeběhnout Tatry přinesli bratranci Veverkové do hospody před během "Sněžka - Oldřichov" v listopadu 2015. Jen co to v hospodě padlo, hned to bylo odsouhlaseno a zhruba naplánováno na jaro 2016. Když v dubnu napadl v Tatrách sníh, tak jsme to přeplavovali na nejbližší možný termín, tedy na září. Za ten skoro rok proletělo nespočet emailů a já se těšil ... no jako malý kluk.

Zelené pleso

odtok ze Zeleného plesa

Černý štít a Zelené pleso

Konečně jsem se dočkal, v pátek odjíždíme pozdě večer, tak jsem se stihl po práci ještě na otočku zastavit doma. Na nádraží běžím, to se rozumí. Dávám si trochu rezervu, abych stihl nakoupit pivo a aby propocené triko trochu oschlo. Do čistého trika se do vlaku se ale nepřevlékám, neb si ho šetřím na cestu zpět a tohle je propocené jen trochu, neb na nádraží je to jen kousek. Běžím nalehko, a jak to Honza nazval, takzvaně na skauta, vše si nesu s sebou. Na na nádraží potkávám VS, který jede jen s "igelitovým" pytlem a hravě mne co objemu trumfuje v úspornosti. Než bys řekl švec, jsme všichni. Než dojdeme k vlaku a nastoupíme, padne první pivo. V kupé následuje překvapení VS a jeho mapa.

Mapa ve velikosti kupé

Mapa má obrovský úspěch, Pavel ji chce vyhodit, ale všem ostatním je líto něco tak pěkného vyhazovat.
Než se uložíme ke spánku padne ještě 2. a 3. pivo. Od Jančury dostaneme kávu a vodu a dokoupíme nějaký ten koláček. VS dostává kávy dvě, neb první si vylil do klína, říká, že je velmi horká, ale na funkci rostlináře to prý nebude mít vliv :) Vlak stojí asi 40 min v Hostivaři, na trati před námi je nehoda. Smazává se tak rezerva na přestup na autobus v Popradu. V noci probíhá boj s průvanem a s leností. Místo toho, abych hrál v noci sokoban v malých prostorách, slezl a našel si v batohu šátek, tak raději přetahuji prostěradlo přes hlavu. Budíme se trochu dříve v klidu si vychutnáme raní kávu a kroasán. Když vystoupíme v Popradu zbývají čtyři minuty do odjezdu autobusu a zazní už pověstné "čtyři minuty do kontaktu". Vynecháváme běžeckou abecedu a běžíme na autobus a  bereme to hnedka zprudka, hledáme nástupiště č.5, doběhneme, nastoupíme, sedneme a autobus se rozjede. H12 nám říká, že jsme vyhráli, protože nás jen o fous nepoblil. :) Rychle se ale zotavuje a za chvíli už je jako rybička.

Počasí nám přeje

Ve Ždiaru vystoupíme, na lavičce se upravíme, přelijeme vody, vypijeme startovní pivo, dojíme co se do batohů nevejde, zbavíme se igelitek a teprve teď vypadáme jako sportovci. Doteď  s těmi igelitkami, bych nás totiž tipoval spíš na stavební dělníky. V tom zazní "mapa, já zapomněl v autobuse mapu". "to nám to pěkně začíná"  :) No a teď nás Veverkové mohou vodit za nos. Jsem v Tatrách poprvé a místopisné názvy jsem si z Hlaváčka opravdu nezapamatoval. Teď mohou ukázat na libovolný kopec a nazvat ho libovolným jménem a nemáme je jak zkontrolovat. Chlapci ale jako dobří skauti nelžou a naštěstí si většinou vystačí sami.
"tamhleto je ten ..."
"né, ten je támhle, tohle je ..."
"jasně, a tohle je pak ..."
Já i Honza přikyvujeme a jsme rádi, protože takto se i přiučíme, jak se který kopec či hora pozná.

a támhle, to je ...

V Monkově dolině potkáváme lesáky, všechny nás v tu chvíli napadne stejná myšlenka. Osvětový pracovník o bezpečnosti práce sem ještě nedorazil a EU normy sem do hor nedosahují. Dělníci nemají jedinou ochranou pomůcku. Přilba? štít? brýle? špunty do uší? sluchátka? rukavice? pevná obuv? na to zapomeň sandály, montérky a motorová pila, co víc bys přeci potřeboval.

Velké Biele pleso

Cestou do Kopského sedla poprvé potkáváme kamzíky, Pavel vypráví jak je vždy fotil a jak se pak divil, proč fotil tu rezavou trávu. Jsem na tom úplně stejně, hned co vidím kamzíka, tak ho fotím a doma, když koukám  na fotky, tak se divím, že je tam opravdu jen ta rezavá tráva. :)

jen dokumentačně, tady jsou ti kamzíci, tada na fotce rezavá tráva :)

Jéé první řetězy, jásám a  aranžuji foto, poprvé se ozývá termín "louka s řetězy" Pavel krotí moje nadšení a říká, že budou lepší. Martin nic neříká a jen se usmívá, Honza prosí aby řetězy byly rozumné.

Louka s řetězy do Kopského sedla

Když o pár hodin později dorazíme na první "rozumné řetězy", tak to chválím a říkám, že je to dobře, že tu jsou, nato oba Veverkové shodně říkají:
"Já těm řetězům nevěřím, kdo ví jak jsou přidělané, já se jich raději nechytám."
Přiznám se, že mne to trochu znejistí a pokouším se tedy řetězů nedržet.

řetězy pro babku s nůší cestu na Svišťovku (na fotce dokumentačně H12)

 Ty řetězy pak měli krásně gradující tendenci.
- na Kopské sedlo, to opravdu byla jen louka s řetězy
- na Svišťovku, to bylo pro babku s nůší
- na Priečné sedlo, to byly rozumné řetězy
- na Prielomu, to bylo pro mne "hustý" pro VS "takové vzdušné"

V Priečném sedle se zastavil "autobus s maďarskými turisty" už z dálky je vidět jak to tam stojí. VS říká "klid to půjde obejít" když dorazíme blíže, tak nevím jak to chce obejít, když všichni ti maďarští turisté visí na těch řetězech? Někteří se bojí, někteří se fotí, někteří radí, ale všichni teda rozhodně stojí.

ucpané Priečné sedlo

VS bez zaváhání volí trasu okolo. Následuji ho a mám co dělat abych mu stačil. Mám pocit, že lezeme jako úplní spidermani okolo stojícího davu. Občas se ozve obdivná otázka "Vy jsme vyrůstali s kamzíky?" chci odpovědět, že jen mám dobrého předlezce, ale plíce nestíhají, tak raději šetřím dech. V tom se Pavel zastavuje, že potřebuje vydýchat, nedá mi to a přisadím si "nejsme na výletě, nezdržuj" no to jsem neměl dělat, VS nasadí opravdovou rychlost a zmizí přede mnou. V sedle se pak uvelebím kousek mimo cestu a pozoruji jak je tam krásně a fotím.

MVP obchází zácpu na Priečném sedle

V Prielomu už jsme skoro sami, ale obtížnost přitvrdila. Přiznávám, že se tady dost bojím. Vzdušnější cestu po skobách odmítám a řetězů se držím co to jde, bez nich bych to asi ani nedal. Doufám a věřím, že jsou dobře přidělané.

Prielom, skoby a "vzdušná cesta", tady jsem se tedy bál.

VS leze nahoru a dolů mimo řetězy  a mimo hlavní cestu a radí mě i Honzovi. Fotím, až když už je po všem. Honza na okamžik úplně ztichl a vůbec nemluví a ani nic nekomentuje ve tváři má hluboké soustředění. Musím před ním smeknout, protože zase dokázal posunout sama sebe o ohromný kus za práh komfortnosti a postavit se vlastním slabostem. Navíc to už bylo k večeru a VS do té doby stačil na navození atmosféry vyprávět asi tucet historek s "smrtícím" koncem. Nakonec jsme pochopili, že všechny ty historky jsou vlastně s dobrým koncem, protože ta smrt vyšla na někoho jiného. Je to svým způsobem horolezecký pohled na svět. Nic proti němu, ale jak má člověk lézt po řetězech, když před tím slyšel historky, které by nevymyslel žádný filmový scénárista. :)

Sanatorium už něco pamatuje

Na Zbojnické chatě se diví, kam tak pozdě vyrážíme a zrazují nás "chlapci neblázněte, to je celodenní túra" ale jak řekl VS, zvládáme ji za 3h. První den mi garmin celkem naměřil 47km za 12h a 12min, ale určitě to bylo méně. Měl jsem trochu rozpaky, zda to kvalifikovat jako běh, když uběhnutá vzdálenost byla cca jen 14km. Každopádně jsme se pohybovali velmi svižně. V penzionu doktora Guhra, kde jsme byli ubytováni, jsem si přepral triko a v neděli jsem tak mohl zase běžet v klubovém dresu.

magistrála

Batizovské pleso

Neděle už byla klidnější, kratší, běhatelnější. Užili jsme si krásný seběh k Popradskému plesu i běh Koprovskou dolinou. I výstup k Hincovu plesu byl naprosto úchvatný. Počasí opět přálo a historky zase nebraly konce. VS ukazuje žlaby co prý sjel, bohužel prý se tam vejde sotva jedna lyže o místu na nějaké obloučky nemůže být ani řeč, no chápete to? :) O tom, že je to v neděli bylo běhatelné, ostatně svědčí průměrná rychlost cca 4 km/h :)

Ostrva a dole Popradské pleso

V Podbanké pak děláme trochu ostudu, když se na recepci pětihvězdičkového hotelu vyzvedáváme balík s čistým oblečením pro VS a MVP a ptáme se při té příležitosti kudy nejblíž k řece, že se chceme umýt. Slečna na recepci nejdříve nechápala, ale raději jsme zmizeli rychleji, než jí to stačilo dojít. :) Koupel stála za to, tedy jak bylo řečeno, byla "řezavě svěží" až moje achilovky trochu zaprotestovaly a chtěly upadnout, ale byl jsem milostiv a trápil jsem je jen po nejkratší nutnou chvíli o ostatních partiích raději ani nemluvím. :)

Nad Žabím potokom

Velké Hincovo pleso

na Koprovské sedlo

Koprovská dolina

Byl to naprosto nádherný víkend, uprostřed nádherných hor a ve společnosti báječných kamarádů. Moc všem děkuji, vydařilo se to po všech stránkách. Energie z takové akce mi vystačí na dlouho a vždy, když se k této akci ve vzpomínkách vrátím, mne naplní radostí. Moc děkuji oběma Veverkům za organizaci a průvodcovské služby. Moc děkuji za fotografie a za sdílené zážitky všem.

Bělá - naše koupelna

 Trasa 1. den
---------------------
Ždiar (875) (snídaně, PIVO, chleba)
Monkova dolina
Kopské sedlo (1750)
Velké Biele pleso
Chata pri Zeleném plese (PIVO)
Velká Svišťovka (2038)
Skalnaté pleso (1750)(PIVO, Kofola, chleba)
Zámkovského chata (1480)
Téryho chata (2000)(PIVO, polévka)
Priečné sedlo (2352)
Zbojnická chata (1975)(PIVO, Kofola)
sedlo Prielom (2288)
sedlo Polský hrebeň (2125)
Dlhé pleso
Velké pleso
Sliezky dom (1675)
Tatranská Polianka (1000)(PIVO, jídlo, PIVO)
Celkem 47km za 12:12, průměr 3,8 km/h, nastoupáno 3014 m

Trasa 2. den
---------------------
Tatranská Polianka (1000) (snídaně, chleba, čaj)
Na Velickom moste (1315)
Pod Suchým vrchom (1700)
Batizovské pleso (1875)
Ostrva (1975)
Popradské pleso (1500) (PIVO, Kofola, polévka, PIVO, palačinka)
Nad Žabím potokom
Velké Hincovo pleso (1950)
Vyšné Koprovské sedlo (2150)
Koprovská dolina
Podbanské (950) (PIVO, Kofola, PIVO, polévka, jídlo, štrůdl, čaj)
Celkem 37km za 8:45, průměr 4,2 km/h, nastoupáno 1863 m