21. 9. 2015

Září v Dánsku




Nápad

Pro mne jsou dva způsoby jak se přihlásit na závod, první spočívá v tom, že člověk podlehne klikacímu hrdinství a v teple domova nebo kanceláře se přihlásí na nějakou prasárnu, nebo druhý způsob, kdy v hospodě pod vlivem převážně kamarádů, ale i piva, se na nějaký ten závod přihlásí, nebo alespoň slíbí tu účast.
přípitek na zdar výpravy v úterý před závodem
Tento případ je ten druhý. Velký kamarád T-Bird (a velký milovník Dánska) v hospodě, někdy před vánoci 2014 povídá:
„našel jsem skvělý závod, je to krásný ultra, skoro rovina, většina po asfaltu, v Dánsku, v září příštího roku, nechcete?“

 Hned i dodává: „Hele v září, v Dánsku, to může být úplně jakékoli počasí, může být sluníčko a vedro, může pršet vodorovně a hrozně foukat, nebo může být všechno počasí mezi tím.“  Teď vím, že jeho předpověď byla naprosto přesná. Jakákoli snaha získat přesnější předpověď počasí na internetu byla zbytečná, protože Petr počasí předpověděl s 100% přesností víc jak 10 měsíců dopředu. Petr pokračoval reklamou na to jak je to v Dánsku skvělé a jaký tam jsou fajn lidé atd. (zase měl pravdu). No, kdo by neodolal takové propagandě, já se chytil hned a účast slíbil. Jestli si dobře pamatuji, tak i Jana a Pavel to v hospodě odkývali. Petr obratem hned druhý den poslal hrubý rozpis za kolik se to vše dá pořídit a kde se dá spát. Jak už to bývá, pak se sestava ještě několikrát změnila, aby se nakonec ustálila na původní čtyřce, a v té jsme také do Dánska nakonec vyrazili.

Cesta

Cestovali jsme vozem, vyrazili jsme ve čtvrtek ráno z Prahy a vzdálenost 1100km jsme díky dobré partě urazili snadno a pohodově. Petr naplánoval návštěvu nejstaršího Dánského města Ribe s nádherně zachovalým středověkým centrem. Navštívili jsme i divnou katedrálou (směs všech stylů), vylezli na věž. Nahoře jsem se rozhlíželi a hledali královský hrad, kde má mít královna Dagmar (dcera Přemysla Otakara I.) pomník. Ať koukáme sebe líp, nikde nic nevidíme, dole se ptáme pána na pokladně, říká, že hrad tu není, jen pozůstatky opevnění. Fajn už jsme doma, to jsme viděli a jdeme tam, podívat se na českou stopu v Dánsku. Pomník má pěkný a z hradeb kopeček ještě zbyl.


Pomník královny Dagmar Dánské

Dcera Přemysla Otakara I
Katedrála v Ribe
Druhá zastávka je v Jellingu, kde okoukneme runové kameny z 10. století a nádherný hřbitov. Vůbec všechny hřbitovy co jsem viděli, byli neuvěřitelně vymazlené.
zastávka druhá, Jelling

Petr, runový kámen, Jana

Já, runový kámen, Jana


vymazlený hřbitov

Máme neuvěřitelný timing, i když v rozpise byly časy návštěv pouze orientační, tak se nám je obě daří naplňovat na minutu.
V Nykøbingu jsme po 21. hodině na recepci Hostelu už nikdo není, Hostel je odemknutý a na recepci na nás čeká obálka se jménem a uvnitř klíče … no inu Dánsko. Ještě večer obdivujeme moře a poznáváme podle fotem místo, kde bude cíl.
Ráno si jdeme trochu proběhnout, jen tak pro radost a výhledy jsou nádherné. Počasí je super krásné,modré vymetené nebe, sluníčko a teplý vánek. 



Ranní proběhnutí v Dánsku
Lidé se chodí hned po ránu koupat do moře. Na molu je stěna s věšákem, lidé přijedou na kole v županu, župan pověsí na háček a jdou se koupat. Někteří v plavkách, jiní jen tak. Pavel když to vidí, tak neodolá a jde se také koupat.

Výlet

 Po snídani vyrážíme na výlet do NP Thy. Jsem naprosto unešen. Písek jemnější než na nádobí, nafoukaný do velikých dun. Některé mají klidně 15metrů, některé jsou porostlé trávou a vřesem. Naprostá romantika na pohled, na živobytí asi velmi krušné prostředí. Blbneme na pláži, běháme v písku, a jdeme se i koupat, musíme zjistit, zda průvodce nelhal, když teplotu označoval jako „řezavě svěží“ – nelhal! Já jsem starý srabík, já tam jen vlez aby se neřeklo a hned zase lezu ven, Pavel jako správný otužilec si dopřává pořádnou koupel. 



 











Osvěženi koupelí běháme po pískové pláži - na zahřátí  není nic lepšího. Když se chceme obout, zjišťujeme, že zbavit se drobného písku není jen tak, před závodem tak budeme muset ještě pořádně nohy očistit. Sbíráme kamínky a užíváme si nádherný den. Našel jsem i pravou dětskou zábavu skákat do jemného písku z vršku duny dolů, nádhera baví mě to jako malého Jardu, člověk letí dva metry a pak se zaboří po kolena do jemného písku. Má to malou nevýhodu, že boty jsou pak plné písku, ale co. Odpoledne si uvaříme pozdní oběd a narveme se špagetama co to jde, pravá předzávodní pasta party. 

V podvečer podnikáme malou procházku do města, podívat se jak loňským vítězem je vydlážděná pěší zóna, respektive každý vítěz má na chodníku svoji hvězdu slávy.   


hvězda slávy
Loňský vítěž












Večer je pak rozprava před závodem, nejdříve asi 40 minut v Dánštině a pak pro nás 5min v Angličtině. Závěr je jednoduchý, ani Dánové neví jaké bude zítra počasí, slibují však temnou a studenou noc, občerstvení bude každých 5km a na 90 a 110km bude polévka, v noci po 22. hodině budou občerstvovačky bez obsluhy.
 

Závod



Druhý den závod začíná na náměstí, jak jinak, než snídaní. Výborné housky, slané máslo a káva. Pak nás vyvolávají každého na pódium,
dají nám GPS, celé náměstí každému zatleská a jedné Dánce co má narozeniny dokonce zazpívají dánskou verzi „Happy Birthday“ . Po startu se běží dvě kola ve městě. Pěší zóna je plná lidí, všichni fandí, tleskají, nebo mávají vlaječkami.
Je to doják, udivuje mě, že na tak malé městečko jsou schopni vytvořit atmosféru srovnatelnou s akcemi PIMu, jen tady je to pro 70 běžců. Běžíme úžasnou krajinou, stále je na co koukat.



Spousta zahrad a plotů je vyzdobena dánskýma vlaječkami.
Všude je uklizeno, a když trať vede přes vesnici, tak lidé stojí před baráky a fandí. Neuvěřitelné je, jak vytrvale. Ještě pozdě v noci stojí venku u trati rodiny i s dětmi a fandí, někde to pojali jako piknik.


Na jedné občerstvovačce je takového lidu, že mě musí vzít, davem procpat ke stolku s občerstvením, protože jinak bych ho ani nenašel. Trasa vede většinou po asfaltu, ale bylo tam i pár trailů a zpevněných cest. 
čert žene bezradného Petra


čert už nemůže, já na tom jsem podobně

Celý den fouká fest, ale zima je jen lehká. Lidé na stanicích s občerstvením jsou neuvěřitelně ochotní. Pořád se ptají, jestli jsem OK, jestli něco nepotřebuji. Trošku jsem si rozedřel prso a na jedné stanici poprosil, zda nemají náplast na přelepení, neměli, ale řekli, že dají vědět dopředu. Po kilometru mě dojelo auto a vystoupil člověk, který doprovázel jednoho dánského závodníka a naprosto suprově mi prsa přelepil, že jsem o nich až do konce už nevěděl. Jenom ta krvavá skvrna na tričku zůstala a tak se pak všichni pořád děsili, zda jsem v pořádku. Opravdu všichni kolem byli hrozně milí. Vždycky začali dánsky, ale nikdy pro ně nebyl problém přejít do angličtiny a s domluvou nebyl vůbec problém. I když v noci měli být občerstvovačky už bez obsluhy, tak na spoustě míst tam lidé pořád byli a pomáhali dlouho do noci.

Výhledy na moře se neokoukají, je to úplná euforie.


Teprve po druhé hodině ráno, to už i dost pršelo, byly občas občerstvovačky bez lidí. Měli bezvadně vymyšlené držáky na kelímky. Měli takové dřevěné rošty, ve kterých kelímky krásné stály a ani silný vítr je nepřevrátil. Na občerstvovačkách mi trochu chybělo pečivo, ale stěžovat si nemůžu, ono tam podle propozic ani být nemělo. Nicméně i když tam podle propozic nemělo být, tak přece jenom po 130km se pár občestvovaček s pečivem a s nutelou našlo. Stejně tak pivo a redbull tam být neměl a taky na pár místech byl. V noci a po dešti se trochu ochladilo, tak konec už absolvuji s trikem s dlouhým rukávem a s bundou. Na hlavě mám výbornou čelenku, co jsme dostali při registraci. Sranda je kolik lidí ji na cílových fotkách má (odhadem víc jak polovina). Počasí během závodu tedy bylo, jak v prosinci Petr předpovídal, zažili jsme vedro, kdy se člověk pařil v tričku s krátkým, zažili jsme ostrý vítr, déšť prudký, déšť vodorovný i déšť drobný.



Celkově závod hodnotím na 1* trasa, organizace, atmosféra všechno naprosto luxusní.

Dobíhám na 33. místě z 53 co dokončili v čase 21 hodin 24 min. 

Naprosto nebeský výkon podal Petr, který doběhl na 3. místě a stihnul to pod 16 hodin (15:59).  
Petrovy minuty slávy

Jana a Pavel dokončili spolu na krásném posledním místě, čímž si zajistili největší ovace, dokonce srovnatelné s ovacemi pro vítěze. Trvalo jim to 25 hodin a 34 minut.


Jana a Pavel v cíli
medajle

Java aplikace pro sledování závodníků
Druhý den trochu pajdám, obě achilovky jsou asi trochu přetížené a puchýře na levé noze taky trochu brání pohybu. Chtěl jsem to ráno rozběhat, ale přiznám se, že to nešlo. Pavel hned druhý den ráno dal krásně na pohodu 3km.  Při cestě zpět se zatavujeme ve městě Aarhus a trochu se na mne musí čekat. Ve středu ještě taky trochu pajdám, ale od čtvrtka jsem úplně OK a už zase běhám.


A tady je záznam jak to viděl Petr a stejně tak pěkně to popsal i Pavel na svém blogu.

Pavel měl kameru a vše poctivě točil, jeho záznam je na YouTube,  je tam také druhé
video  od doprovodu jednoho dánského závodníka, kde se párkrát mihnu.

 S dovolením jsem použil fotky také od Mette Johnsen z webu závodu,  od Chresten Søndergaard, od Jørgen Mikkelsen, tak také od Pavla, od Digiho, od mé ženy a také pár svých.

14 komentářů:

  1. Výborně Tome, mám obrovskou radost, že se Ti akce povedla a líbila a gratuluju Ti k úspěšnému překonání stomílovky a neméně úspěšnému připojení se do bloggerské komunity! tb

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. díky moc, ale chvála patří hlavně tobě, ty jsi to celé vymyslel, zorganizoval a já jsem moc rád, že jsem u toho mohl být s tebou a vidět tě tak slavně zabodovat.

      Smazat
  2. Velka gratulace!! Krasny zavod.. neskutecny fotky.. a vitej mezi "slepici prdelky".. [anglicky bloggers:)].
    At se dari a tesim se na spolecne akce! 12:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, děkuji, ale však také většina fotok není ode mě :)
      Na společenské akce se vysloveně těším a když jsme u toho vyslepičování, podařilo se mi TB ukecat na P100 (denní část, takže nehrozí že by nás uštval). Přemlouvání trvalo to asi 30s :)

      Smazat
  3. Veliká gratulace ke zdolání dalšího ultra vrcholku, jste všichni neskuteční, to je strašlivá štreka, co jste zvládli uběhnout! Děkuju za sdílení :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky, ale ty se svým přístupem a vůlí, to za chvíli uběhneš také a ještě lépe. O to se vůbec nebojím. Já mohu jen potvrdit, to co říkají druzí, je to dřina a je to v hlavě.

      Smazat
    2. Díky, ale pochybuju... ;-) A úplně jsem zapomněla na zásadní dotaz - ty vymazlený hřbitovy - nejsi ty náhodou profesně nějak spjatý s VP? :-D

      Smazat
    3. No to je dobrá poznámka :), ale nejsem. :)
      Ale když vidíš ty krásný stromy a v jejich stínech náhrobky, tak to slovanská duše zaplesá.

      Smazat
  4. Dánsko dokáže jednomu učarovat – o to snáz, pokud je člověk v dosahu Petra :) Když jste obíhali, napadlo mi, jaká je škoda, že nikdo z vás nebloguje. Super, že jste začli, taková nádherná akce si zaslouží víc než pár vět u piva. Krásně sepsáno, musela to být fakt síla, i když to popisuješ jako takovej pohodovej 21hodinovej běh. Moc gratuluju a jsem zvědavá, co vymyslíte příště.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky moc to jsi mě potěšila, s tím blogem je to takový experiment, uvidíme zda u toho dokážu vytrvat, nejsem moc psavej typ. :) a pak ... mám u toho takové zvláštní pocity, jako že to, co píšu je vlastně banalita a není to zajímavé a ani vtipné

      Smazat
  5. Popíše 5 stran a prej není psavej typ. Ha! Krásně jsi to sepsal 100M poprvé a s čertem k tomu, výbornej experiment. Co vy kluci (a holky) teď budete s tou metou dělat to tedy nevím.

    OdpovědětSmazat
  6. Děkuji, nebýt fotek, tak je to pár řádků :) a navíc kvantita a kvalita jsou dvě věci. Tou kvalitou se snažím inspirovat u tebe.

    OdpovědětSmazat
  7. Jee, tak tohle vypada jako perfektni zavod!
    Ta trasa! WOW! Krásný!

    Asi se jdu podivat, jestli bych "nemohla" pristi rok taky bezet :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Určitě jeď, je to opravdu moc pěkný a skvěle zorganizovaný závod. Ubytování je asi dobré si zařizovat s trochu větším předstihem.
      Běhu zdar!

      Smazat