3/4 Šutru

Letos jsem měl pražský Šutr jako plán B, až podle toho, jak dopadne rodinný kalendář. Dopadlo to dobře a mohl jsem běžet. Trochu jsem zaspal při registraci a už nebylo místo. Díky Renatě, to dopadlo dobře, moc děkuji. Na start jsem si běžel, ale nějak jsem se necítil, ale doběhl jsem dobře, je to dobrý zvyk :). Před startem jsme se sešli pěkná partička z iTB a další kamarádi. Dobří lidé vždy potěší.

Závod

1. kolo, horko, nějak mi to neběží = jsem pomalej

2. kolo, ještě větší horko, nějak to není ono

3. kolo, meniskus už docela hodně bolí, mám puchýř, pokračovat by bylo trápení, tak to balím.

4. kolo, postávám v cíli, klábosím, užívám, fandím

Famózně běžel Karel, dal to pod 8 hodin, velice pěkně běželi i Pavel, Jitka a Iva. - BRAVO!
Krásně fandili Digi (díky za fotky), Renata, Evžen, Veronika a mnoho dalších - DÍKY!

Vím, že bych dal i 4 kola, vím že puchýř stačilo přelepit. Bylo mi to pak trochu líto, že jsem za bábovku s že jsem nedokončil. Ale protože to byl dobrý den a byl jsem se skvělými kamarády, tak smutek rychle odezněl.

BTW: časy na ty tři kola, jsem měl stejné jako vloni :)

A na konec, po doběhu byla i hospoda :) dělali jsme čest našemu klubu!

Za mě to byl moc pěkný den a všem za něj moc děkuji.

Perun

V sobotu 7. května se běžel krásný závod Perun SkyMaraton v Beskydech. V rámci kroužku iThinkBeer jsme byli právě čtyři přihlášení a tak vyrážíme společně v pátek z Prahy. Karel mine v časoprostoru nehodu na D5, Honza stačí odevzdat článek, já uteču z nezáživné korporátní schůze a spolu s Pavlem se ve stanovený čas všichni sejdeme přesně na určeném místě. Vyrážíme na D1, kde chvíli parkujeme v koloně před nějakou jinou nehodou, ale všichni máme klid v duši a máme si o čem povídat, takže to nikomu nevadí. Telefonicky přitom řídím vyzvedávání Gábiny, která se vrací ze školky v přírodě a nejstarší syn Vítek na ni čeká lehce puberťácky zpruzeně, protože autobus má zpoždění zaviněné právě nehodou na D5. Do toho telefonicky také řeším "ztracení" prostředního syna Ríši, který se jen klasicky zasekl na hřišti a nedorazil ve stanovený čas na stanovené místo. Na dálku uděluji rady a příkazy a s klidem v duši se posouvám směr na Třinec. 

Vítají nás dvojjazyčné cedule, to miluji, Polština mi přijde jako strašně milý jazyk. Jedeme se ubytovat do Gospody u Lojzka, kterou Pavel včas zarezervoval. Ubytování a místo je prostě dokonalé, pohodlné, levné, v přírodě a hlavně s hospodou. Nejlepší je ovšem paní, které to asi patří, usměvavá, milá a na většinu otázek odpovídá "no jasne ne" s nádherným lokálním přízvukem, "bo je to take jednoduche". Po večeři a čtyřech pivech jdeme spát, dělíme se do pokojů na skupinu A a B. Nikomu nevadí, že zrovna on je ve skupině B. Vládne prostě pohoda. Domluvíme si budíček a jdeme spát. Budík není potřeba, beskydští ptáci spustí jen co se trochu rozední. Tedy, ten ranní koncert, to byla paráda, to v Praze nemáme a musím ocenit i ten jejich silný horský dech, co se hlasitosti týká, určitě jsou alespoň 2x tak silní jak ti pražští. V půl sedmé trochu uberou, takže budík je nakonec i slyšet. Stejně ale už dávno nespím. Mám radost, jak ten den hezky začíná a těším se na závod. Předpověď počasí je příznivá, nebe je vymetené, bude to hezký den.

 bude hezký den

Loni jsem běžel zbytečně nabalený a táhnul jsem zbytečně moc vody. Letos volím strategii "na lehko" mám je mobil a láhev s pitím do ruky. Jako loni běžím bez hůlek, v kopci mne tak spousta lidí předchází, ale zase mi pak nic nevadí při seběhu, tam zase já spoustu lidí předběhnu.

z kopce to jde samo

Trasa je krásná a úžasně vyšlo počasí, pořád se nám nabízejí krásné výhledy a panoramata, kdyby to nebyl závod, tak bych rozhodně zastavil a fotil, ale takhle si říkám "makej, na blbosti není čas" :)

Cestou se snažím kochat krásnými smíšenými lesy, čerstvě obraženými buky a duby, pokouším se všímat klasického mrazového zvětrávání, no prostě je to tam opravdu nádherný, škoda jen, že je to z Prahy tak daleko.

panoramata

Vloni bylo hnusně, nebylo vidět na vrchol toho kopce, na který jsem se zrovna hrabal a po panoramatech nebylo ani stopy. Letos vidíme všechny ty kopce v plné kráse od spodu až nahoru, až si říkám, že nevím zda je lepší to vidět a do předu vědět co na člověka čeká. Loni člověk prostě stoupal vzhůru tak dlouho, až tam byl. Člověk viděl maximálně tak 100m dopředu. Letos člověk hned vidí tu dálku, funí a ten vrchol kopce né a né se přiblížit. U posledního kopce, když už se běželo do cíle, pořád kalkuluji, zda to stihnu pod 6 hodin, pořád mám na paměti z loňska grande finále, Když se pak nakonec do něj škrábu, srdce a plíce vyskakují z těla a tempo je fantastických 20 min  na kilometr. V hlavě se loučím s pěkným časem, nakonec ale kopec není tak dlouhý a končí, mohu vyrazit do cílové "rovinky" a ani nechápu jak, ale podaří se mi čas pod šest (5:49:05). Nakonec jsem v TOP100 na krásném 96 místě a 22. v kategorii.

v cílové "rovince"

V cíli je nádherná atmosféra, po převléknutí do suchého fandím a čekám na kamarády. Všichni běželi moc pěkně a ani mě nenechali pořádně si odpočinout, jen co jsem se posadil už tu všichni byli a mohli jsme vyrazit dolů k autu. No dobře, takový spěch zase nebyl, někteří reprezentanti stihli i dvě piva, já si dal jedno HP (Hnusné Pivo), tedy nealko a jednu Kofolu.   

               

Pavel v cíli

Karel v cíli

Honza v cíli

Závod je moc pěkný a letos díky počasí se obzvlášť vydařil. Značení a občerstvení naprosto dokonalé, organizace profesionálně zvládnutá. Jak prohlásil Honza, je to takový krátký sprint :)
Moc děkuji organizátorům a dobrovolníkům, moc děkuji kamarádům a reprezentantům z iTB, byl to moc krásný den.

zápisek H12

Foto přejato od

falcon81/rajce.cz

Lukáš Budínský

Ozdravný pobyt v Českém Švýcarsku

KAPITOLA 1 NÁBOR

 Ukázka z naší emailové komunikace, aneb jak vypadala nabídka, která se nedala odmítnout.

Zdravím Vás kamarádi a plantážníci

Mám tady pro vás zbrusu nový nápad, ve skutečnosti je to jen modifikace toho co už v předchozích mailech zaznělo, ale když už naše emailová komunikace připomíná spam, tak ať je to ve správném duchu.

CO VÁM NABÍZÍM

-ojedinělou akci

-léčba během na všechny staré šrámy a to během jednoho dne

-to NEJ z Českého Švýcarska

-hodně hezká místa z Lužických hor

-zajímavá kilometráž jen 70km

-dopravní dokonalost, všichni se dostaneme včas domů

-možnosti občerstvení na trati včetně piva

-úžasné zážitky

-v případě počasí úžasné výhledy

-čelovky můžete nechat doma

-horolezecká výbava není potřeba, k zapůjčení pro zájemce na místě

NA CO SE MŮŽETE TĚŠIT

-Hřensko

-Malá a Velká Pravčická brána

-Šauštejn

-Jetřichovické stěny

-Rudolfův kámen

-Vilemínina stěna

-Mariina skála

-Pavlínino údolí

-Studený (skoro)

-Chřibská

-Jedlová (skoro)

-Tolštejn

-Ptačinec

-Luž (skoro)

-Kurt Jonsdorf včetně Barborine

-Kurt Oybin (skoro i hrad)

NAVRHOVANÝ PROGRAM

5:00-5:30 balení, snídaně, někdo i hygiena

5:30-6:00 přesun na nádraží

6:02-6:30 vlak do Hrádku nad Nisou

od 6:30

-běh

-pivo

-kochání

-turistika

19:00 cíl v Dolním Žlebu za přívozem

trasa je pohodová cca 70km +2060m nastoupaných, viz https://mapy.cz/s/CyyG

i s hospodou na to máme 12,5 hodiny, takže nám stačí průměr 5,6km/hod nebo tempo 10:42 min/km

19:06 vlak do Děčína

Pracovně ji nazývám "LÉČEBNÁ" a myslím, že by se mohla líbit

KAPITOLA 2 - PŘEDVEČER

U Veverky Sudetského máme naprosto luxusní azyl, máme tak kam hlavu složit, a můžeme si dopřávat nadstandardní jídlo a pití. Nejdříve u ohně probíráme kde co a pijeme a jíme u toho také kde co. To co se nevypilo venku, dojíždí H12 a TB ještě v posteli. Dlouho do noci se ještě debatuje, dokud nedojde i ta poslední kapka alkoholu. Petr díky své hudební minulosti má výborný postřeh o podobnosti mezi vrcholovými sportovci a špičkovými muzikanty. Však on tu myšlenu jednou na svém blogu rozvede. 

místo startu

KAPITOLA 3 - PROVEDENÍ

Oproti plánu bylo jen minimum změn. Ta hlavní asi byla v tom, že cíl nebyl v Dolním žlebu, ale v Hřensku, čímž jsme ušetřili 4km. Původně jsem chtěl za ušetřené km nabídnout dobití nějakého toho dalšího vrcholu, ale nenašel jsem širší podporu :) Celou cestu jsme poočku kontrolovali čas a mysleli jsme na mladého převozníka Helmuta, zda ho stíháme. Pro klid v duších, a vědomí, že v klidu stíháme poslední vlak Děčín - Liberce, poslední úsek zkracujeme a místo tlačenice s turisty na Pravčické bráně sbíháme do údolí do Hřenska po silnici. 

Tolštejn

KAPITOLA 4 - VESELÉ HISTORKY

Ty nejlepší už sepsal H12, tzn. jen na doplnění pár dalších

H12 brodí v botech

TB brodí "opatrne" bos

- V Liberci nastupujeme do vlaku, který se otáčí a jede zase zpět směr Žitava a dál. Jen co se vlak rozjede, vyskočí ospalý mužík a že prý zapomněl vystoupit. Dožaduje se okamžitého zastavení vlaku, načež je mu vysvětleno, že to není možné a tak s průvodčím řeší jak se z Machnína (nejbližší stanice) dostane zpět do Liberce. I když je brzo ráno, pán vypadá značně "unaveně" stejně jako jeho dvě květiny (růže a tulipán), které vypadají, jako by na nich spal. Tulipán dokonce při spěšném vystupování zlomil o Honzu. Radíme taxík, VS jako místní radí MHD autobusy. I když je nám pána líto, tak se neubráníme smíchu, když průvodčí lakonicky prohlásí "no jo, ale von jede do Vídně"

- Musím říci, co se rychlosti konzumace piva na občerstvovacích stanicích týká, jsme s Honzou už bezvadně sehraní. Ostatní s námi nestíhají krok. Myslím ale, že po řádném tréninku, by to určitě také dali. Nicméně pak to dopadá tak, že my s Honzou už máme dopito ostatní chlapci jen tak přešlapují, říkají že už nemůžou a podobné nejapné výmluvy. Nakonec většinou neunesou náš psychologický nátlak a prohlásí "já už opravdu nebudu, můžete to klidně dopít" načež se já s Honzou na zbytky vrhneme, vdechneme je a už se může pelášit dál.

Je to pivo volné?

- Podobný rozdíl v rychlosti konzumace nastává i v Jetřichovicých s horkou polévkou. Radíme, že pokud je to na chlapce moc horké, ať si do toho nalejí vodu, že pak se to hned dá jíst. Máme to okoukané z P100, kde elita si k polévce ani nesedá. Chlapci na nás koukají jako na exoty, takto se přeci nestoluje! Chudák VP, ve snaze nezdržovat, si vypálí polévkou celou zažívací soustavu.

- Jako navigátorovi se mi samozřejmě občas podaří navigovat i špatně a občas pak musím velet k přetrasování. Když dojde k jedné takové "zkratce" kde jdeme výrazně obtížnější trasou mimo cestu do prudkého kopce a musíme přelézat padlé stromy, jsem obviněn, že určitě využívám novou funkci na mapách.cz  "plánování cest mimo značené turistické trasy" :) Pro úplnost, mapy.cz jsou v tom nevině, ale zkratka to byla moc pěkná a navíc jsem i prozradil, že by to šlo obejít i po silnici, ale to, by přeci nebylo ono.

KAPITOLA 5 - ZÁVĚR

Velkou radost mi udělal rozený silničář TB, když někde ve skalách prohlásil, že se mu trail trasa líbí a že by zkusil nějakou tu Olafovinu.

Celkově to byl moc vydařený a krásný den.

Moc jsme si užili všeho, běhu v terénu, běhu po silnici, počasí, výhledů, hradů, turistiky, vyprávění, přátelského ducha a piva.

Z takového dne budu čerpat energii ještě dlouho. Děkuji Vám kamarádi!

místo cíle